Žijeme nejhorší období po roce 1989

Žijeme nejhorší období po roce 1989

A je to. Žijeme nejhorší období po roce 1989. Máme vládu s programem, který je pro většinu veřejnosti nepřijatelný. A přesto se v Poslanecké sněmovně ČR schvalují zákony s nebývale nepříznivými důsledky pro život většiny obyvatel ČR. Církevní restituce, důchodová reforma a věřím, že pravicovým reformátorům ještě nedošel dech a budou, ve svých tendencích zničit poslední kapku důvěry veřejnosti v politickou realitu, úspěšně pokračovat.

Jak se zachovají ti, na které tvrdě dolehnou důsledky schvalovaných zákonů? Budou neustále jen plameně diskutovat na „půdě restauračních parlamentů“ a neškodně blábolit na sociálních sítích facebooku? Nebo se rozhodnou pro důraznější a radikálnější postup? Bude to takový tlak, který způsobí radikální řešení, tj. předčasné volby? To jsou otázky, které se neustále nabízejí už dlouhou dobu. Jaké jsou ale výsledky, také jsou možné odpovědi. Stále jsme svědky stejné situace. Průzkumy veřejného mínění vládní koalice nebere vůbec v potaz a jede stále podle stejného jízdního řádu, který jim, bohužel, umožnili sestavit voliči, kteří dali důvěru pravicovým stranám ODS, TOP 09 a rychlokvašenému politickému uskupení VV.

K volbám chodí stále méně voličů. Politické strany mají malou členskou základnu a stávají se uzavřenými se zmenšenými možnostmi působit na veřejné mínění. Občané už přestávají věřit i programovým ideám politických stran. A právě na základě nosných myšlenek a tezí stojí a padá každá politická strana. Nelze voličům vytýkat nezájem, když se politické strany stávají výtahem k moci místo služby veřejnosti. Víte, často jsem se zamýšlel, proč se na přední místa dostávají jedinci, kteří jen parazitují na politické straně a hledí, jak se co nejrychleji dostat na lukrativní posty. Čím dokážou členskou základnu zaslepit nebo chcete-li oslnit, takovým způsobem, že se mnohdy dostávají na přední místa ve straně a ve volbách. Příklad z poslední doby uveřejněný v Právu - kauza Vlková - je toho opět dokladem. Odsouzená a přesto na kandidátce ČSSD do krajských voleb na čtvrtém místě a ve volbách zvolená. Vedení strany správně rychle reagovalo, ale kde je odpovědnost příslušné Místní organizace, Okresního výkonného výboru a Krajského výboru.

Je na čase více preferovat skutečné členy strany, kteří jsou přesvědčeni, že ideový základ a práce ve prospěch většiny poctivě pracujících občanů je to, co má být kriteriem pro obsazování funkcí. Pokud se bude neustále preferovat umění populisticky řečnit a zákulisně intrikovat pozitivní změny, se nikdy nedočkáme a někdy až nezdravá kumulace funkcí tomu jen nahrává. Proto vítám snahu předsedy strany ČSSD Bohuslava Sobotky, kterou vyjádřil návrhem Zásad personální politiky ČSSD. Kde by bylo vhodné do bodu 4 doplnit ještě omezením kumulace funkcí i pro senátory. V Poslanecké sněmovně ČR pravicová koaliční vláda prohlašuje vražedné ekonomické zákony spoléhajíc se na nepravomocně odsouzeného náhradníka za odstupujícího poslance ODS. Při této příležitosti nelze nevzpomenout rádoby vtipnou poznámku pana „snad předsedy“ TOP 09: „U nás máme tolik zlodějů, že si zaslouží mít zastoupení i v Poslanecké sněmovně ČR.“ Ono je to víc k pláči než k smíchu, když vidíte, jak se k vážným etickým a morálním normám staví předseda politické strany. Jak si má volič vybrat. Nezbývá, než volit ze všech špatných možností tu pro měj nejpřijatelnější. Je to smutné konstatování, ale je to tak. Volič se mnohdy rozhoduje nikoliv na základě programu, ale na faktickém poznání o osobě, která je spojena s prosazováním programu na základě své funkce ve straně. Osobní selhání je potom pro stranu velmi nepříjemné.

Výsledky ČSSD v krajských volbách jsou toho důkazem. Všechny kauzy členů ČSSD se projevily na výsledku. Můžeme být vděční za tak neschopnou vládu. Jinak kdoví, jaký by byl výsledek. Ono je totiž velký rozdíl, jestli se hlasuje pro něco nebo proti něčemu. A tady se hlasovalo proti vládě. Viz úspěch KSČM! Pokud by voliči hlasovali pro výsledky práce ČSSD, musely by volby dopadnout větší podporou ČSSD. Je to varování před falešným uspokojením nad, nepopírám, dobrým výsledkem. Budou-li se nadále objevovat korupční kauzy, do kterých budou zapleteni členové ČSSD, může být i hůř. Poslanecká sněmovna schválila vládě pravicovou většinou všechny sporné zákony. I když je senát vrátí, pravice má dost hlasů na přehlasování senátu a současný prezident to všechno posvětí. Neboť je potěšen, jak to vláda ustála. No jak jinak.

Demokratickou cestou se v brzké době zásadnější změny nedočkáme a pro razantnější řešení se v české veřejnosti nenajde podpora. Soudím tak, z některých mediálních prohlášení odborových předáků. Důraznější protest formou generální stávky zatím vylučují. Nejsou si jisti ani odborářskou jednotou, nehledě na nechuť roztříštěných občanských iniciativ s odbory a politickými stranami spolupracovat na cestě k předčasným volbám. Proto, že je zřejmé, že se vláda udrží do konce volebního období, vyplývá z toho pro ČSSD důležitý úkol. Připravit s předstihem nápravná opatření k eliminaci škod spáchaných touto podivnou vládou. Podmínkou je samozřejmě masivní úspěch v příštích volbách do Poslanecké sněmovny ČR, podmíněný odstraněním nedostatků ve vnitrostranické práci a dalším zlepšováním komunikace s veřejností. Spoléhat se na to, že nám opět neschopná vláda udělá volební kampaň, se nemusí vyplatit. Naše řešení problému a tvorba zákonů musí být voliči přijato nikoliv jako protest, ale jako správné řešení, se kterým spojí svou budoucnost. Máme na to necelé dva roky, tak je nepromarněme.