Politicky rušný podzim

Přichází roční období s posledními hřejivými slunečními vzpomínkami na pohodu letního lenošení. Bohužel politika neuznává tyto lidské faktory a jde si svými cestami a často bez ohledu zda jsou většině občanů ku prospěchu nebo ke škodě.

Naše současná vláda dělá politiku, která žene velkou část občanů do stále větších existenčních problémů. Je to čistě pravicová vláda a přesto zvyšuje daňové zatížení, i přestože to pravicová ideologie považuje za škodlivý instrument, zvláště v obdobích krize. Tento krok neodpovídá předvolebním slibům, které pravicové strany občanům předkládaly.

Máme ve vládě odborníky, kteří s rozšafným úsměvem prohlásí, že domácí spotřeba není pro ČR tolik důležitá. Tak tedy zmrazit platy, snížit valorizaci důchodů, zvýšit DPH, ceny energií a vlastně všeho.

Jak si s tím pravicovým paskvilem mají poradit občané? S jinými než vysokými platy - poradit je podružné. Poté se zjeví tzv. rebelové a svými nápady to všechno dorazí. Zprivatizovat všechno, na co ještě nemohli, zatím, dosáhnout. Prodat fungující a zisk pro státní pokladnu, přinášející podniky ve jménu financování důchodových reformních pokusů a následného zmenšování účinnosti státu, je hazard s důvěrou v politiku a stát.

Nechám na laskavém čtenáři posouzení snah o zmenšování akceschopnosti státních orgánů směřujících k jejich převedení na privátní společnosti. Údajně pro větší efektivitu. Tak by to chtěli soukromé úřady práce, bezpečnost, důchodové zajištění, zdravotnictví, školství a církevní restituce, na které nemají v rozpočtu peníze. Nikdo ale zcela nedoložil, že to je ten správný přístup k řešení řízení státu a zajištění práv občanů.

Jedině pokud tito „reformátoři“ uznávali jako občany hodné své pozornosti a ochrany ty, kteří stojí tzv. na té správné straně ulice. Bohužel ti ostatní mají smůlu. Stále se ale ozývají hlasy, že máme nejhorší vládu za období od roku 1989. Už to nejsou jen odbory a levicová opozice, kdo kritizuje tento kvazi přístup vlády. Jsou to i představitelé podnikatelských kruhů, kteří rovněž vyjadřují pochybnosti nad vládními kroky.

Tato vládní garnitura sama dobrovolně neodejde ze scény. Potřebuje poznat důraznější vyjádření neochoty lidí déle snášet jejich řízení státu. Teď se nabízí jedna z možností, jak vyjádřit odpor. Budou se konat krajské a senátní volby a i když se může zdát, že nemají takový význam jako volby do Poslanecké sněmovny, mohou při odpovídajícím výsledku otřást již tak nahlodanou „pudovou jednotu“ vládní koalice a přispět k vypsání předčasných voleb. To by byl ten správný postup, jak vybřednout z krize ekonomiky a politické kultury.